Vzpomínáte na svého prvního pejska? A nemusí se jednat přímo o vlastního. Který chlupáč se vám zapsal již navždy do srdíčka? Byl to babiččin Alík, sousedův Brok, kamarádčina Lara nebo rodinný Max?
Jaké vzpomínky na svého prvního psího kamaráda máte?
Na nočním stolku mi stojí modrý rámeček s fotkou. A ca na tom, fotku na stolku má kde kdo. Co je však na ní?
Asi čtyřleté dítě v modrých teplákách a pruhované čepici na venkovském dvorku. Holčička na fotce má rozzářené oči a u ucha drží velké telefonní sluchátko, jehož dlouhá šňůra vede k dlouhému slechu poklidně ležícího pejska.
Ta holčička jsem já a obrázek je zvěčněná vzpomínka na chvíle naprostého štěstí, které jsem prožívala se svým psím kamarádem z dětství – kokršpanělkou Gitou.
Gita byla pejsek babičky a dědečka, kteří bydleli na vesnici kousek od Brna a kde jsem trávila mnoho víkendů. Vždy jsem se tam moc těšila. Prarodiče měli králíčky, slepice, dva psy (kromě Gity obýval baráček i malý knírač Aranka) a můj dědeček mi jako bývalý myslivec často povídal o přírodě a já mu s nadšením pomáhala na dvorku.
Pamatuji se, že pro mě byl vždy velký zážitek a mise hodna Jamese Bonda, když mě babička poslala do kurníku pro čerstvé vajíčko a já ho s hrdostí přinesla mnohdy ještě teplé, opatrně vzaté ze zlaté nadýchané slámy.
Gita mi u všeho asistovala. Byla mým parťákem! Jako starší jsem s ní chodívala na procházky, pročesávala jí její dlouhou srst a svěřovala se jí. Umřela ve 12 letech a já dodnes chodím občas k jejímu hrobečku a prohodím s ní pár slov. Vždy je mi smutno a úzko, i když už není na světě více než 15 let…
Myslím, že první pejsek hraje v našem životě důležitou roli. Je to on, kdo nás toho mnoho naučil. Pokory, zodpovědnosti, váhy skutečného přátelství…
Nikdy na tebe, Gitko, nezapomenu.
A co vy? Nenajdete foto s vaším prvním pejskem? Pojďme si naše jedinečné chlupáče připomenout ve společném albu na Facebooku Animal Cake „PRVNÍ PSÍ LÁSKY“.
